Tento článek nás seznamuje s možnostmi vítězství, remízy a prohry. Po jejím prostudování bychom měli tyto možnosti znát a umět je využít při partii.

Vítězství
Vítězství lze dosáhnout v partii několika způsoby – matem, soupeřovu králi, vzdáním soupeře a výhrou na čas. Mat již známe, vysvětlíme si tedy zbylé dvě možnosti.

Vítězství vzdáním se našeho soupeře
Během hry může nastat situace, v které nám hrozí v několika příštích tazích mat, kterému nejde bránit, případně nastane situace, kdy jsme ztratili spoustu figur a soupeř má tedy velkou materiální převahu – je lepší se v takovém postavení vzdát. Nemusíme sedět u partie až dokonce a čekat na porážku, když víme, že vyhrát nemůžeme a remízové šance na poslední záchranu partie také moc nemáme. Vzdát se můžeme kdykoli, i když nejsme zrovna na tahu a to buď položením krále či oznámením soupeři „vzdávám“ nebo „vzdávám se“. Neměli bychom se však vzdávat příliš snadno a brzy – jedna moudrá poučka říká: „Kdo se vzdá, již partii nevyhraje.“

Vítězství na čas
Hrajeme-li s šachovými hodinami, může během hry nastat situace, v které nám dojde předem stanovený čas na rozmyšlenou, v tomto okamžiku prohráváme partii také. Čas na rozmyšlenou je stanoven pro každého hráče buď na celou partii – v případě kratších partií, např. 5 minut na partii – tedy 5 minut pro bílého i pro černého, nebo na určité pořadí tahů v těch delších partiích, např. 90 minut na 40 tahů a 30 vteřin za každý provedený tah. Je dobré, se vždy před začátkem hry seznámit s hracím tempem a v průběhu hry si čas hlídat a pečlivě zapisovat všechny tahy. Zapíšeme-li si chybně náš 40. tah a ve stejný okamžik nám dojde čas na rozmyšlenou a soupeř si toho všimne, prohráváme v tuto chvíli na čas a to i přesto, že bychom naším 40. tahem dali soupeři mat.

Remíza
Remízy neboli nerozhodného výsledku partie během naši hry můžeme docílit také několika možnými způsoby – patem, domluvou, pravidlem opakováním tahů, pravidlem opakování pozice, pravidlem 50 tahů, věčným šachem a „mrtvou pozicí“. Pat již známe, vysvětlíme si tedy zbylé možnosti.

Dohodnutí remízy je v partiích silných hráčů nejčastější způsob remízy. Kdykoli během hry můžeme soupeři nabídnout remízu a on ji může buď přijmout a partie skončí, nebo odmítnout – slovně či dotknutím se nějakého kamene s úmyslem pokračovat ve hře. Po odmítnutí remízy již tato nabídka v dalším průběhu hry platná není. Pamatujme, že remízu nabízíme pouze poté, co jsme na šachovnici zahráli tah a předtím než jsme spustily soupeřovy hodiny, resp. v našem čase na rozmyšlenou. Oba hráči by si také měli zaznamenat do svého partiáře nabídku remízy pomocí symbolu „(=)“ zapsaného za tahem, v kterém byla remíza nabídnuta.

Remíza opakováním tahů nastává tehdy, opakujeme-li či náš soupeř třikrát po sobě stejný tah.

Remíza opakováním pozice nastává tehdy, opakuje-li se na šachovnici kdykoli v průběhu hry třikrát stejné rozestavení kamenů. Pozice se považuje za stejnou, pokud je na tahu tentýž hráč, pokud kameny stejného druhu a barvy stojí na stejných polích a pokud jsou shodné přípustné (dle pravidel možné) tahy všech kamenů obou hráčů.

Remíza pravidlem 50. tahů nastává tehdy, pokud během posledních 50 po sobě následujících tahů nebyl vzat kámen nebo nebylo hráno pěšcem.

Remíza věčným šachem nastává tehdy, pokud strana, která útočí, již nemá dostatek kamenů k tomu, aby dala mat, avšak zároveň stále může šachovat krále, který nemá možnost úniku. V podstatě se zde uplatňují všechny tři výše popsané remízy, tedy zejména remíza opakováním tahů a dále i remíza opakováním pozice a remíza pravidlem 50. tahů.

Remíza „mrtvou pozicí“ nastává tehdy, pokud na šachovnici vznikne postavení, kdy ani jedna strana nemůže dát možnými tahy mat.

Prohra
„Podaří-li“ se nám prohrát, což se jistě stane mnohokrát, neměli bychom se tím příliš dlouho trápit – lepší je zamyslet se nad tím, kde jsme udělali v partii chybu či chyby, poučit se z nich – promyslet jak to šlo hrát lépe a příště již hrát stejnou pozici lépe a soustředit se na další naši hru. Důležité je nevzdávat se hned po první naší prohře či po několika po sobě nevydařených partiích v řadě – vyhrávat stále nelze, občas, abychom se měli možnost posunout někam dále, musí vyhrát i soupeř.