Lekce „Zásady zahájení“ poukazuje na několik důležitých rad, jak rozehrávat partii. Po jejím prostudování bychom měli být schopni rozehrávat své partie tak, abychom si nevytvářeli zbytečně slabá místa na šachovnici a soupeři již od našich prvních tahů nezlehčovali jeho hru.
Šachovou partii rozdělujeme na tři části – zahájení, střední hru a koncovku. Určit kde končí zahájení a začíná střední hra je často dosti složité, mnohdy to ani nejde, a proto je dobré studovat dané zahájení vždy jako celek – od prvního tahu a do posledního.
Důležité je pochopit význam jednotlivých tahů a ne se učit jednotlivé varianty z knížky mechanicky tah po tahu zpaměti – vědět proč nyní hraji tak jak hraji. Nyní hraji jezdcem protože ho uvádím do hry, stavím ho na pole blízko středu šachovnice, chráním pěšce a omezuji pohyb soupeře – mám-li takto více dobrých důvodů pro tah jezdcem, pak tento tah nemůže být špatný.
Zahájení je tedy úvodních několik tahů naší partie. Podle prvního tahu dělíme zahájení do tří kategorií – na otevřené hry, polootevřené hry a zavřené hry.
Otevřené hry začínají tahem 1. e4 e5.
Polootevřené hry začínají tahem 1. e4, po kterém následuje jiný tah černého než je e5.
Zavřené hry jsou všechny hry, které začínají jiným tahem než je 1. e4, např. 1. d4, 1. c4, 1. Jf3, 1. Jc3 aj.
Volba zahájení záleží vždy na každém z nás. Začátečníkům bych však doporučil otevřené hry, jsou přehlednější, vedou k živé figurové hře a mají jasnější strategické i taktické možnosti než zbylé dva typy zahájení.
Dobrá orientace v taktických motivech a typových pozicích – jednotlivých zahájení je důležitou součástí našeho úspěchu.
Dobře rozehraná partie nám může usnadnit později cestu k vítězství, naopak špatně sehrané zahájení znamená pro nás později velké komplikace. Oč bychom se tedy měli od prvního tahu snažit obecně?
- zisk prostoru
Bojujme o střed šachovnice a rozehrávejme figury na vhodná pole, tj. tam, kde mají největší působnost – kontrolují více polí na šachovnici – a kde nejsou ohrožovány soupeřovými kameny. Nejdůležitější je aktivita figur, tj. aby působily na co největší počet polí, napadaly slabé kameny a pole soupeře, vzájemně na sebe viděly – kryly se a nepřekážely si. Jezdce vyvíjíme do středu šachovnice, střelce na volné úhlopříčky, tak aby napadali slabá pole soupeře (např. pole f2 či f7) nebo vytvářeli vazbu, věže umísťujeme na volné sloupce nebo na ty sloupce, které plánujeme otevřít a dámu nejčastěji umísťujeme na 2. nebo 3. řadu. Pěšci mohou bojovat o střed tahy e4, d4 (e5, d5), podporovat centrum tahy c3, d3, f3 (c6, d6, f6) nebo je napadat tahy c4, f4 (c5, f5). Samozřejmě bychom také měli současně bránit vývinu soupeře a neusnadňovat mu jeho vývin tím, že budeme hrát zbytečné tahy. Získáme tím později jednodušší hru.
- zisk bezpečí
Krále schovejme co nejdříve do bezpečí pomocí rošády. Nikdy neoslabujme postavení krále bezdůvodně tahy pěšci či dlouhodobým ponecháním na svém počátečním místě, mysleme na to, že král může být ohrožen již od prvních tahů. Mysleme však i na bezpečí ostatních figur a pěšců, proti silnějšímu soupeři i pouhá ztráta jednoho pěšce může znamenat pro nás prohranou partii, kameny si nesmí překážet – musí si vzájemně krýt a doplňovat v útoku na soupeřova slabá pole.
- zisk času
Nejprve dokončeme vlastní vývin figur a poté se soustřeďme na útočné akce proti soupeři. Naše tahy by měly mít smysl a navazovat na sebe. Netahejme zbytečně jednou figurou dvakrát čí vícekrát po sobě sem a tam, není-li to nezbytně nutné, a šetřeme v zahájení i tahy pěšci, především pěšci „a“, „f“ a „h“, znamenají pro nás většinou ztrátu času a mnohdy dlouhodobé oslabení pozice, většinou je lepší uznat chybu a vrátit se zpět figurou než potáhnout pěšcem a narušit kryt krále.
Před každým tahem kontrolujme, zda nám soupeř něčím nehrozí (matem, nevýhodnou výměnou, sebráním figury zadarmo)a hlavně zda tah, který chceme zahrát, není chyba! Není totiž moc příjemné zjistit, poté co jsme přesvědčeni o tom, že soupeři sebereme v dalším tahu dámu, že jsme právě dostali mat.
Nehraje-li soupeř podle těchto zásad a získáme-li náskok ve vývinu, jsme povinni se snažit toho okamžitě využít – samozřejmě, nejlépe aktivní hrou proti jeho králi a to třeba i za cenu oběti figury. Soupeře bychom měli, musíme, potrestat a ne mu dát možnost hru opět vyrovnat.
Slovníček
Oběť je tah, kterým hráč dává soupeři možnost materiální výhody za účelem dosáhnutí výhody jiné, např. matového útoku.