Tato lekce nás seznamuje s radami, které je vhodné uplatňovat ve střední hře. Po jejím prostudování bychom měli umět říci, co střední hra je a jak lze ji hrát.
Jakmile skončí naše domácí příprava či znalosti zahájení, měli bychom se pořádně zamyslet, zhodnotit pozici na šachovnici a stanovit si další plán hry. Střední hra, podobně jako zahájení, má určité zásady, které bychom měli následovat, chceme-li mít jednodušší hru. Jaké to jsou?
Mobilizovat všechny své síly (na šachovnici) a snažit se získat převahu, tím že dokončíme vývin (pokud jsme tak již neučinili v zahájení) a vytvoříme hrozby soupeři – omezíme tím pohyblivost jeho figur, stísníme jeho pozici a donutíme ho bránit se.
Vytvořit si dostatečně silný střed, tj. buď pohyblivý pěšcový střed – střed obsazený pěšci „d“, „e“, případně i „c“, nebo střed kde máme alespoň jednoho krytého pěšce a aktivní figury. Pamatujme a to, že při nezabezpečeném středu není možné pomýšlet na útok. Také bychom si měli pamatovat, že na soupeřův křídelní útok, odpovídáme útokem v centru.
Vylepšit si pěšcovou strukturu, tj. máme-li pěšce „roztrhané“ či slabé nebo opožděné, tedy takové, které se vzájemně nekryjí ani nepodporují, měli bychom se ji snažit téměř za každou cenu vylepšit. Nepodaří-li se nám to, budeme později v koncovce dost trpět. Také bychom se měli snažit zablokovat soupeřovy pěšce, tj. omezit je v pohybu natolik, aby se nemohli pohnout. Nejlépe se blokují pěšci pěšcem či jezdcem. Pamatujme, že blokovaný soupeřův pěšec, je pro nás dobrý pěšec.
Snažit se o zesilování aktivity vlastních figur, např. máme-li dvojici střelců, měli bychom se snažit hru co nejrychleji a nejvíce otevřít. Dále si můžeme vytvořit předsunuté pozice pro naše lehké figury, tj. takové místo, zejména na polovině soupeře, kam můžeme bezpečně umístit naši figuru, nejčastěji jezdce. Obsadit volné linie – sloupce věžemi, úhlopříčky střelci a případně k nim přidat ještě dámu.
Snažit se vytvořit soupeři alespoň dvě slabiny a znehodnotit postavení soupeřových kamenů, především figur, tak aby ztratili vzájemnou souhru. To můžeme provést několika způsoby – izolací figury, omezením jejich pohybu či přetížením bránící figury. Izolace znamená „vyřazení ze hry“, tj. figuru uvězníme v některé části šachovnice. O omezení pohybu již něco víme, viz třeba špatný střelec, který je omezen v pohybu vlastními pěšci, a přetížení bránící figury znamená, že figuru, která již brání jiný kámen či hrozbu, zatížíme ještě další hrozbou, kterou musí pak také krýt. Druhou slabinu můžeme vytvořit třeba „roztrháním! pěšců.
Důležité je nehrát rychle a dostatečně se vždy zamyslet nad každým tahem, nebát se možných zápletek a hlavně odstranit povrchní myšlení a přístup k partii. Nehrát mechanicky naučené tahy, ale ke každé pozici přistupovat tak, že je nová. Dále je důležité umět rozpoznat zlomové okamžiky v partii a věnovat jim vždy maximální pozornost. Pokud v takovýchto okamžicích nevyužijeme nabídnutých, často skrytých, možností pozice, většinou velmi brzy prohrajeme. Důležité je uvědomit si, že v koncovkách rozhoduje aktivita zbylých kamenů na šachovnici, včetně postavení krále.
Hraje-li soupeř zahájení či střední hru jinak než očekáváme či proti zásadám „zdravého rozumu“:
- pořádně se zamyslíme, pronikneme do hloubky pozice a zjistíme, čím nám soupeř hrozí,
- stanovíme si aktivní plán hry – pamatujme na to, že hraje-li soupeř proti zásadám, máme povinnost hrát aktivně:
- nehrozí-li nám žádné nebezpečí, stanovíme si aktivní plán útoku,
- hrozí-li nám nějaké nebezpečí, stanovíme si aktivní plán obrany,
- důkladně propočítáme všechny nabízející se taktické i strategické možnosti a vybereme si tu nejvhodnější.
Slovníček
Strategie je stanovení si (hlavního) plánu hry a jeho postupná realizace pomocí průběžného hodnocení pozice a obecných zásad šachové hry, např. pomocí obecných zásad hry v zahájení.
Taktika je součástí strategie, jedná se o soubor prostředků, pomocí kterých hráč v partii dosahuje postupných krátkodobých cílů, které vždy závisí na konkrétním propočtu v dané pozici, př. dvojí úder, kombinace, oběť aj.
Kombinace je vynucené pořadí tahů využívající zvláštnosti pozice k dosažení určitého cíle, např. dát mat, pat, materiální výhoda, vyrovnání materiálu aj.